top of page

O FOCENÍ FINE ART S KONĚM

Trochu jiný článek aneb taková malá příručka o tom, jak pojmout (nejen fine art) focení (s koněm). Čistě pro inspiraci. 🥰



Na úvod bych chtěla napsat, že nejsem profesionální modelka a všechny poznatky a tipy zde uvedené jsem se naučila nejen při focení se zkušenými fotografy v průběhu asi 5 posledních let, ale také, co jsem odkoukala od jiných fotografů. Rozhodně to nejsou nějaké univerzální pravdy a mnoho modelek i fotografů má vlastní styl a podle toho se liší i pojetí, styling, pózování atd., tudíž si jsem jistá, že by se mnou v lecčem mohli nesouhlasit. Nicméně pokud se líbí fotky zde přiložené, je možno tento článek a informace v něm obsažené využít k inspiraci. 🤗


Fine art nejen ve fotografii

Když se řekne fine art, představím si umění tvořené z estetického nebo konceptuálního důvodu, které má nabídnout něco víc, než jen faktické vyobrazení reality. Snaží se realitu překračovat a zanechávat v lidech pocity - ať už radosti, údivu, pokory či jiné. Smyslem je typicky vyobrazení vize umělce a zprostředkování dojmů či podnětů k zamyšlení. Historicky se za fine art považuje umění, které je obdivované pro svoji krásu a nemá žádné další praktické využití, takže není divu, že do češtiny se překládá jako krásné umění“. Fine art má kořeny hluboko v minulosti a prostupuje všemi uměleckými styly - například i kresbou či malbou.

Fine art v umění - mé vlastní kresby. Ve svých dílech jsem se snažila o zachycení ducha a povahy koně pomocí hyperrealismu, aby kresby neustále připomínaly milovaného oře a člověk měl pocit, že na něj kouká živýma očima a je s ním přítomen v místnosti. Dříve jsem se kresbě věnovala opravdu hodně, ale v současnosti mi na to bohužel nezbývá čas. Na poslední fotce je Čestr se svým vlastním portrétem kresleným v roce 2020.


Fine art fotografie se tolik od kresby neliší, neboť jejím primárním účelem je naplnění estetických hodnot, tedy vyobrazovat krásu, jejíž vnímání se může lišit člověk od člověka. Mnohdy setkáváme s vyobrazením motivů něžnosti, ženskosti, ale můžeme zabrouzdat i do úplně opačného spektra. Někdy fine art fotografie slouží k převyprávění nějakého příběhu, jindy mají znázorňovat nějaký atribut (charakteristická vlastnost) konkrétní osoby či zvířete. O tom, že fotografie je umění a je k ní třeba umělecký cit a vize, nemůže být pochyb. Mezi mé nejoblíbenější fine artové fotografy patří Marketa Novak, která svými fotografiemi vytváří naprosto dokonalé příběhy, a Sonka Skerik, která dokáže podtrhnout nádheru v každé bytosti.

Co se týče fine art fotografie u koní, tak tam se často setkáváme s plynulými liniemi, symetričností, uhlazeností nebo s koňskou nespoutaností, divokostí. Ze zahraničních fotografů mi jako první vyvstává na mysli Raphael Macek, Katarzyna Okrzesik-Mikołajek a Helga Madajova.

Čestr. Fotografie od Helgy Madajove.


Jak s focením začít

Sama jsem se k focení dostala poměrně náhodou, když jsem byla v roce 2017 oslovena fotografem, co v našem tehdejším ustájení realizoval jeden ze svých projektů - kalendář od koní pro charitativní účely. Při této zkušenosti jsem zjistila, že mě focení baví a nejenže mi pomáhá se umělecky vyjádřit (pomocí různého líčení), ale zároveň mi dodává pocit sebevědomí (jakkoliv narcisticky to zní 😁).

Ne vždy se ale člověk dostane do kruhů, kde na tento typ lidí narazí a i moje zkušenost byla dost založena na náhodě. Proto, pokud chcete focení zkusit, nejlepší je nečekat a jít tomu rovnou naproti - osobně vidím dvě varianty.


Nejjednodušší způsob, jak se k focení dostat, je zaplatit si fotografa. Při této možnosti si můžete vybrat fotografa, jehož styl práce k vám nejvíce promlouvá, který se vám líbí a nějakým způsobem se s ním ztotožňujete. Samozřejmě focení je služba jako každá jiná, takže musíte počítat s tím, že něco zaplatíte - fineartové focení navíc bývá dražší, než klasické focení (kvůli rekvizitám, make-upu, apod). Rovněž jako plus vnímám fakt, že profesionální fotograf, jelikož se tím živí, už má zkušenosti a znalosti, které od něj můžete odpozorovat a leccos se přiučit. Většinou vám ukáže, jak pózovat, jak naklonit tvář, kam se koukat, jak se v obličeji uvolnit a tak dále. Zároveň by měl být schopný vyzdvihnout vaše přednosti a ukázat vám sebe sama v jiném světle, ve kterém se sami sobě budete líbit.


„Profesionální fotograf už má zkušenosti a znalosti, které od něj můžete odpozorovat a leccos se přiučit.“

Druhým způsobem je focení pomocí TFP (time for prints), což je forma dohody mezi fotografem a modelkou, ve kterém nejsou žádné straně účtovány peníze a výsledné fotografie mohou obě strany využít pro svou prezentaci. TFP spolu ovšem přináší jistá rizika, jakými mohou být například: nezkušenost fotografa (začínající fotografové často nabízejí formu TFP, popř. fotografové, kteří s daným tématem zatím nemají zkušenosti a potřebují si ho procvičit), nevhodné chování jedné ze stran (mnohdy kvůli „neplatím za to, tak se můžu chovat jako blbec“ - to rozhodně ne!), nekvalitní fotografie - ať už kvůli nezkušenostem nebo odfláknutí a pozor je třeba si dát i na lidi, kteří nabízejí možnost TFP, ale o fotografy se nejedná❗❗❗

Pokud do TFP chcete jít, doporučuji si fotografa (nebo i modelku, když se na to podíváme z druhé strany spektra) pořádně „proklepnout“ - podívat se na fotografie na profilu, jestli je člověk aktivní, jak se vyjadřuje, jestli s ním mají ostatní zkušenosti a jaké. Až pokud se vám vše jeví v pořádku, zvážila bych kontaktování. Ale pozor, focení formou TFP obvykle nabízí fotograf, nikoliv modelka. Proto je vhodné reagovat na nabídku a ne zadávat poptávku. Nejjednodušším místem pro sledování TFP nabídek jsou různé skupiny na Facebooku.



Tipy pro modelky - jak se na focení připravit a jak ho zvládnout

Příprava před focením probíhá podle toho, na čem se domluvíte s fotografem. V některých případech (často právě TFP) má fotograf jasnou vizi a sám si vás připraví a obleče, v jiných případech to zůstává na vás a vaší představivosti. Platí základní pravidlo: všechno je o domluvě.


Místo

Pokud focení neprobíhá v ateliéru, je dobré mít předem jasno, kde a v jakou denní dobu chcete fotit, protože to všechno ovlivňuje výsledné fotografie. Je ideální fotografa konzultovat a ujistit se, že ho v místě nic neruší, že není příliš daleko (často s sebou nosí těžkou techniku a rozhodně vám nepoděkuje, pokud se s ním vydáte na túru - promiň, Anetko ❤) a že se tam v rámci možností pohodlně dostane.

S koněm: pokud se chystáte na focení s koněm, které bude probíhat mimo stáj, kde běžně nechodíte, je vhodné mu jej předem ukázat a ujistit se, že tam bude v klidu. To poslední, co při focení chcete, je řešit nervózního koně, který ne a ne postát. Obzvlášť při fine artu, kdy musíte kromě koně řešit i sebe a vlastní pózování.


Oblečení

Podle konceptu fotografie vybíráte, co na sebe. U fine artu jsem se většinou setkávala v dlouhými šaty či sukní a halenkou, ale může se to samozřejmě velmi lišit podle toho, jaké téma zvolíte a co chcete zachytit. Co se mi na fine art však moc nehodí, jsou pestrobarevné plesové koktejlky, které většina z nás vlastní ještě z doby plesů na střední či vysoké škole - nevím proč, ale většina na mě působí jaksi lacině a do fine art fotografie mi zkrátka nesedí (mohou být samozřejmě výjimky). Pokud šaty nemáte, dá se použít sukně. Pokud máte kousek oblečení, který se vám líbí, ale je vám velký, nebojte se ho přišpendlit přímo na sobě. Ono to na fotce nebude poznat. 😊 (ozkoušeno) Zkušení fotografové, kteří se fine art focení věnují více, většinou mají vlastní arsenál šatů a sukní, které vám na focení půjčí.

S koněm: ať už fotíte ze země nebo ze sedla, ujistěte se, že vás váš kůň nebude vnímat jako strašáka a sukni/šaty mu ukažte předem (i kdyby se jednalo o jiný model - princip je stejný). Dále během focení dávejte pozor, aby vám šaty neroztrhl. Pakliže šaty zajistí fotograf, rozhodně ho na možnost poničení upozorněte (maximálně se tomu ale snažte zamezit), abyste z toho neměli později nepříjemnosti. Pokud fotograf fotí s koněm poprvé, nemusí ho to hned napadnout a mohl by se později divit, že mu ó milované ušlechtilé zvíře poničilo šaty za 5 tisíc. 😁

„Čím výraznější líčení, tím lepší efekt na fotce.“

Líčení

Mnoho fotografů spolupracuje s MUA (make-up artist), co vás na focení nalíčí podle toho, jakou má fotograf vizi. Někteří fotografové vás nalíčí sami a někteří to nechají kompletně na vás. Pokud s líčením nemáte zkušenost, nebo si nevěříte, je lepší se fotografa předem optat, jestli je možnost líčení od něj nebo MUA, a pokud ne, doporučuji kontaktovat třeba nějakou kamarádku, která má alespoň nějaké zkušenosti. 😊 Samozřejmě je také možné si konkrétní líčení nacvičit předem, návodů na internetu (YouTube či Pinterest) je spousta.

Co se týče stylu líčení, velmi záleží na konceptu fotografie - někdy chcete zachovat přirozenost, jindy potřebujete podtrhnout nějaké rysy. Osobně mi přišlo, že čím výraznější líčení, tím lepší efekt na fotce. 🙏 Obyčejně například nenosím rtěnku, ale na fine art si ji dávám a vypadá to dobře. Nebojím se ani výraznějšího nalíčení obočí či očí, ale vždy se snažím, aby to zapadalo do celkového konceptu a nic nebylo „too much“.

Účes

U účesu opět záleží na konceptu focení - v případě, že fotíte ve stylu vikingské valkýry, asi budete chtít složitý účes skládající se z copánků, korálků a podobně. Někdy si vás učeše fotograf sám, popřípadě má na to svého člověka, jindy to bude opět zcela na vás. V tom druhém případě doporučuji zjistit od fotografa, co by mu zapadalo do konceptu fotografie a předem si účes vyzkoušet, abyste měli jistotu, že jej budete schopni replikovat přímo na místě. Když fotím u koní, vždy účes i líčení řeším na místě před tím, než přijede fotograf, pokud nejsme domluveni jinak. Je dobré být na místě dostatečně s předstihem, abyste měli dost času se připravit.

V mém případě se často jedná o upravený cop či dva, v případě fine art nechávám své vlasy rozpuštěné, ale předem je trochu zkrotím a zafixuji je fixačním sprejem, aby se všude nepletly a nelítaly. 😏


Šperky a cajky

Nad volbou šperků je třeba přemýšlet, rozhodně nedoporučuji sáhnout do šperkovničky a vzít první věc, která přijde pod ruku - vždy je třeba sladit šperky s oděvem a líčením. Záleží ale jako vždy i na konceptu fotografie - někdy šperk může být velmi výrazný a odvádět pozornost od obličeje, jindy chceme, aby byl v popředí. Záleží, co chceme fotografií předat a na co chceme koncentrovat pozornost diváka.

Stejně jako byste měli vybírat šperky, které bude mít modelka, měli byste se zamyslet i nad cajky, které dáte na koně. Pakliže budete dělat vílí focení s honosnými šaty, věnci a kdo ví, s čím dalším, nemyslím si, že bude vhodnou volbou černá kožená uzdečka. V takovém případě se jako lepší jeví nějaká jemná parelka (jemná ve smyslu na pohled, o ostrosti parelek se zde bavit nebudeme), nebo například fotoohlávka, kterou lze z fotky odretušovat. Mrkněte na pár fotek níže.


Příprava předem - dieta?

Několikrát jsem se setkala s tím, že se modelky před focením vyhýbají jídlu, aby najednou nepřibraly nebo nepřišly o ploché bříško - to je něco, co nedoporučuji. Samozřejmě není vhodné se den předem přecpávat k prasknutí a vyhnula bych se také jídlu, které nadýmá, ale rozhodně nedržte celý den hladovku! Takový půst je k ničemu a na těle se projeví tak leda slabostí, nervozitou a rozklepaností. Spousta fine art póz je přitom docela náročná na udržení, člověk si musí myslet na spoustu věcí zaráz, sladit si prsty, nohy, výraz a při focení s koněm ještě i koně!


Dá se to nacvičit? Poznej sebe samu

Mnoho zkušených fotografů si dokáže modelku nastavit žádoucí pózy, což především pro začínající modelky je způsob, jak se pózování naučit. Pokud ale fotíte s koněm a potřebujete hlídat nejen sebe, ale také jeho, je dobré mít alespoň nějaké základy. Přeci jen fotograf musí číhat nejen na váš dobrý okamžik, ale i na dobrý okamžik koně - musí sledovat uši, oči, jeho pohyby, musí být schopný zachytit fotku tak, abyste tam oba byli v co nejlepším momentě. Povím vám, že to není vůbec jednoduché. Tím, že si nějaké pózy nacvičíte, nebo alespoň zjistíte, jaká vaše strana je ta lichotivá, jaké výrazy jsou žádoucí, budete moci pózovat mnohem jednodušeji (a taky to pomůže s případnou nervozitou) a fotograf nebude mít tolik starostí. Navíc vám to půjde přirozeněji a budete schopni opravit koně a zároveň hned proniknout zpět do pózy. Celkově by to mělo zajistit hladší průběh focení a lepší výsledné fotografie.

Jak jsem již zmínila výše, každý z nás většinou máme nějakou lepší stranu, ze které nám to více sluší - já jsem třeba spokojenější s fotkami, kde jsem natočená svojí pravou stranou, protože mi přijde, že tam mám lepší nos. 😁 Tím, že budete tuto svoji lepší stranu znát, můžete alespoň trochu eliminovat riziko, že se sami sobě na fotkách nebudete líbit.


Co se týče pózování, doporučuji se podívat na internet na různé fine art fotky - co mají společného, na co se fotografové zaměřují, jak může vypadat kompozice a tak dále. Je dobré si předem před zrcadlem vyzkoušet alespoň pár póz, které vás zaujmou - totéž platí i u výrazů obličeje - abyste byli schopni je při focení lépe replikovat.



„Při fine art focení byste se měli vyhnout například sevřeným rukou, což může být problém v případě, že fotíte s koněm a u toho držíte vodítko.“

Fine art aneb hra na baletku?

Možná poněkud zvláštní otázka na začátek, ale hned ji vysvětlím. Když se podíváte na spoustu fine art fotek, zjistíte, že mnoho pozic nápadně připomíná pozice baletek. Při fine art focení byste se měli vyhnout například sevřeným rukou, což může být problém v případě, že fotíte s koněm a u toho držíte vodítko. Pokud se zde bavíme o něžném fine art focení jako na přiložených fotografií, tak velice důležitým aspektem je rozložené prstů - byť se to nemusí zdát, hraje to velkou roli v kompozici fotografie a pomáhá ji „zněžnit“.

Abych to tedy vysvětlila, postavení prstů a dlaně by se nemělo o mnoho lišit od toho baletkovského - proto to přirovnání. Dlaň je zaoblená do tvaru protáhlého písmene „C“. Prsty jsou volně napnuté při sobě, ale nedotýkají se, vzniká mezi nimi prostor a dodávají pocit lehkosti. Palec je v opozici přibližně proti ukazováku a prostředníku, který se může mírně vnořovat do dlaně směrem proti palci. Ruka by měla být uvolněná, ne křečovitá a měla by tvořit pokračování paže a zajišťovat plynulost a ladnost.



Nejedná se pouze o vodítko - ať už držíte cokoliv, snažte se to držet, jako by vás to pálilo - i když se vám to může zdát divné, na 2D fotografii to většinou vypadá velice dobře.


Dalším důležitým pravidlem při (nejen) fine art focení je něco, čemu osobně říkám „provzdušněnost“ - není to oficinální termín, ale spíše něco, čím já osobně popisuji snahu o přidání lehkosti. Mějte ruce tak, aby kolem těla vznikl negativní prostor, linie či trojúhelníky. Jednak to pomůže oku pohybovat se po fotografii (oko automaticky přirozeně sleduje linie) a zároveň to modelku činí trošku štíhlejší. Jako bonus to bude to vypadat, že něco dělá a nestojí jen na místě. Dobrým příkladem jsou paže, u kterých stále chybuji a nehlídám si je tolik, jak bych měla. Pokud máte paže těsně u těla, vytvoříte širokou plochu a budete vypadat (v lepším případě) jako Arnold Schwarzenegger. Tím, že fotografie je 2D, dá se tomu lehce předejít tak, že svoji paži budete držet od těla a loket směřovat pryč. Podívejte se na rozdíl na fotografiích níže, kde došlo pouze k oddálení lokte od těla směrem nahoru ven.

Stejně jako ruce, dlaně a prsty by měly tvořit jakousi linii, která povede oči po fotografii, stejně tak je důležitá linie šíje. Snížením ramen je možné opticky prodloužit krk a utvořit „labutí šíji“, která působí dobře esteticky - žensky a něžně. Pakliže to zkombinujete s natočením hlavy, popřípadě s pohledem někam za fotografa nebo do strany do dálky, můžete získat fotografii jako z pohádky s kouzelnou atmosférou.

Co se týče zbytku těla, i tam platí pomůcka „na baletku“. U fine art fotografií často zaujmou právě prazvláštní pozice, prohnutá záda a pózy dotažené skoro ad absurdum. Když fotíte s koněm, ne vždy na to je prostor, takže zprvu doporučuji zaměřit se na věci, které nevyžadují tak velkou míru koordinace, viz poznatky výše. 😊


A jak je to s výrazem?

Na závěr se nabízí se otázka „smát se či nesmát se“. Jako vždy záleží na tom, čeho chcete u fotografie dosáhnout, takže opět nemám jednoznačnou odpověď. Zatím mi přijde, že se u fine artu obecně nosí spíše méně zřejmých emocí (tím myslím vysmátý výraz), než více. Osobně upřednostňuji letmý úsměv před výrazem á la leklá ryba, ale záleží na preferencích každého a, jak jsem již psala, na atmosféře fotky. Já třeba nemám ráda svoje zuby, takže na většině fotek mám mírný úsměv bez odhalených zubů. 😁



Tak to by bylo všechno, co mě k focení v tuto chvíli napadá, snad to nebude vnímáno příliš narcisticky. 😁 Pokud byste měli nějaké dotazy, klidně mi pište na instagramu. 😊 Jak jsem uváděla na začátku, nejsem žádná modelka a k focení jsem se dostala docela náhodou a většina tipů zde zmíněných je to, co jsem vypozorovala a co mi osobně fungovalo, nejedná se o univerzální pravdy. Pro inspiraci přidávám ještě pár mých oblíbených fotek z focení se Sonkou v jejich celé verzi.


V případě zájmu o focení, neváhejte kontaktovat Sonku na jejím instagramu @sonka_skerik_official nebo na webových stránkách www.sonkavisage.cz 😊



bottom of page