Když osud nepřeje

Je to jako včera, kdy jsem se Kristy @nechsenest.cz svěřovala s Čestrovými problémy a u toho se mi lámal hlas a slzy jsem tlačila zpět. Bylo to přesně den poté, co Čestr za sebou měl bodywork, po kterém mi bylo sděleno několik nepříjemných věcí, o kterých jsem však někde v nitru sebe samé věděla. Však to dávalo smysl.

Ale všechno postupně.



Co bylo...

Čestr má pravidelné fyzio ošetření/kontroly od svých minimálně tří let. Před tím, než začal trochu chodit pod sedlo, i poté. Od odstavu dostává i příkrm a denní dávku minerálů - vyzkoušeli jsme různé minerálky i krmení, od čistého balanceru přes různé ručně míchané směsi po komerční bezobilné müsli, podle toho, co jsme zrovna potřebovali.

Sedlo má kontrolované a přepasovávané podle toho, jak roste a nabývá svalů. Záda několikrát kontrolovaná byla v pořádku. Zátěž měl dobrou na lonži a od léta i pod sedlem a vše vypadalo, že to krásně zvládá. Až na chvíle, kdy to nezvládal.

Česťa je odmalička vedený ze země. Zvládá spoustu situací, které mnohdy i zkušeným koním činí problémy. Je poměrně vzdělaný, co se týče akademické práce a práce na ruce. Je přátelský, málokdy ho něco vyvede z míry, do všeho jde s chutí a nadšením. Až na chvíle, kdy nejde.

V posledních dvou letech jsem si v jeho osobnosti začala všímat rozporuplného charakteru. Bylo to na jednu stranu to, na druhou ono. Roztěkanost, nervování, ale zároveň umírněnost, klid. Člověk tu první stránku nepoznával a po té druhé stesknul. Říkala jsem si, že to je tím, jak roste, mění se, mlátí s ním puberta a tak dále.


„Potřebuje více práce.“ nebo „Však jeho to přejde, když dostane do těla.“ Nepřešlo. Místo únavy se dostávalo více energie a roztěkanosti, skoro šílenosti, rychlejší bušení srdce, nadměrné pocení. Tato energie se ale nedala nijak usměrňovat, přicházela ve výbuších, které zdánlivě neměly příčinu. Byl to přesně ten typ šílené energie, kterou u koně nedokážete ovládat a nedá se nijak sklízet. Taková energie je vždy kontraproduktivní. Je špatná na psychiku koně i pro jeho fyzické zdraví.



Kromě toho se ale začala stupňovat celá řada fyzických problémů. První, čeho jsem si všimla, bylo tahání zadních nohou. V minulosti to nebylo tak patrné, ale když zalovím hluboko ve vzpomínkách, tak mi dochází, že to dělal dlouhodobě. Nicméně v posledních dvou letech, možná i třech, měl zadní kopyta nehezky ohoblovaná ve špici. Zadní nohy nezvedal tak, jak by měl a tahal je po zemi. Práce na kavaletách a bariérách přinesla jen malé zlepšení. Léto bývalo zpravidla lepší, než zima. Tehdy jej poprvé viděla veterinářka, jejíž rozsudek zněl: ataxie, Čestr nikdy nebude jezdecký kůň.


„Rozsudek zněl: ataxie, Čestr nikdy nebude jezdecký kůň.“

Nechtělo se mi tomu věřit. Obzvlášť po tom, jakým způsobem probíhala prohlídka. Paní doktorka byla původně na jiného koně ve stáji a my se s Čestrem neplánovaně přidali, takže na něj měla možná 10 minut, při kterých ho sjela pohledem, zkusila ohybové zkoušky a tím to haslo. Upřímně, prostě jsem nedokázala (a doteď nedokážu) přijmout fakt, že něco takového vyřkne poté, co ho 10 minut „vyšetřuje“ pouhou aspekcí. Navíc už tehdy jsem vzpomínala na zahraniční vědecký článek, který uváděl, že „ataxie je to symptom (příznak), ne diagnóza (onemocnění)“. A tak jsem začala poprvé řešit zadní nohy.

První, na co jsme se zaměřili, byla úprava kopyt. Dlouhá špice a nízká patka může tahání zadních nohou způsobovat, takže jsme se zkusili zaměřit na toto. Jenže důvod nízkých patek se ukázal, že je někde jinde, a to ve stylu chůze - nejenže si obrušoval špice, ale stylem došlapu snižoval abnormálně i patky. Ocitli jsme se v začarovaném kruhu.

Série problémů se rozšiřovala. Během let se přidala citlivost v oblasti SI spojení a bolestivost týlu, spolu s podlamováním kolen. V souvislosti s koleny mu byly veterinářem diagnostikovány volné vazy, na které dostal kloubní výživu a bylo nám řečeno, že musí začít víc makat pod sedlem. Tak se konalo obsedání a vyjížďky do přírody.



Obsedání jako takové probíhalo všelijak. Chtěla jsem mít jistotu, že bude perfektně připravený a nebude s tím mít stres, takže se dlouho dopředu seznamoval se sedlem, podbřišníkem, prací na ruce na otěžích a tak dále. Příprava probíhala naprosto v pořádku a jakmile poprvé přišel jezdec, nekonalo se žádné rodeo a já nabyla dojmu, že vše bude v pořádku. Jenže na druhý pokus jako by se něco zlomilo a jezdce najednou nechtěl přijmout. Zrychleně dýchal, bušilo mu srdce, nechtěl jít dopředu, stavěl se na zadní. Tehdy jsem si říkala, že to prostě zkouší, tak jsem si stála za svým a nechala ho, až když hezky vyhověl. Byly dny, kdy byl naprosto v pořádku a choval se skoro jako přiježděný kůň a nic nebyl problém. Pak byly dny, kdy absolutně ztuhl a prostě přes to nejel vlak, odmítal se hnout, zrychleně dýchal a tvářil se fakt strašně a zakončil to pořádnou svíčkou. Živě si pamatuji, jak jsem po takovém dni došla domů a probrečela několik hodin. Nechápala jsem, proč se tolik stresuje, když je perfektně připravený. Samozřejmě stres tím pádem přešel i na mě a já se začala bát. Tehdy jsem poprosila kamarádku Janu o pomoc.


Byly dny, kdy byl naprosto v pořádku a choval se skoro jako přiježděný kůň a nic nebyl problém. Pak byly dny, kdy absolutně ztuhl a prostě přes to nejel vlak, odmítal se hnout, zrychleně dýchal a tvářil se fakt strašně a zakončil to pořádnou svíčkou.

Janča mi dodala ztracenou sebedůvěru a začaly jsme také více bádat nad jeho chováním, ale jelikož mi bylo více veterináři řečeno, že problém je v kolenních vazech a řešením je větší zátěž, začaly jsme postupně 2x týdně jezdit. Mezi tím makal na lonži, chodil na dlouhé procházky v tempu. Nicméně s Jančou nám to nějak nedalo, protože Čestrovo tuhnutí pod sedlem se stále konalo, a začaly jsme kúru hořčíku. Ta mu poměrně pomohla a ochota jít dopředu byla větší a konfliktů ubylo. Tehdy jsem si říkala, že máme už poměrně vyhráno. Že teď pořádně přijezdíme a budeme normálně fungovat pod sedlem a začneme se více rozvíjet.




Jenže pak se přidalo horší chození z kopce, podlamování kolen se nadále zhoršovalo navzdory lepší kondici a přecitlivost týlu se zlepšila jen trošku poté, co dostal upravenou výbavu - avšak nevymizela úplně. A tak přišel den B jako bodywork.


Co je bodywork?

Bodywork je vlastně kombinace několika technik, které podporují relaxaci prostřednictvím stimulace svalů a kloubů, a několika masážních a dechových cvičení. Chtěla jsem vědět, jak na tom po třech měsících ježdění je, protože kromě pár excesů a špatnému zapojování zadních nohou se zdálo, že jsme to nejhorší překonali.


Co je teď...

Možná jste slyšeli storiečka na instagramu, možná ne. Mnozí jste mi psali, že není všem dnům konec a že bude lépe. V té době jsem moc nadějí neměla a i hlas se mi doslova lámal v půlce věty. V současné době už je měsíc poté a mám nové informace, díky kterým alespoň vím, kde začít.

Při kontrole měl záda v pořádku, což bylo něco, v čem jsem se chtěla ujistit. Nicméně víme, že ne vždy se třeba kissing spines odhalí při fyzio/chiroterapii či právě bodyworku, takže dokud nebudu mít v ruce rentgenové snímky, nebudu to brát jako hotovou věc.

Nicméně co se ukázalo jako velký problém bylo již zmíněné SI spojení, kde Kristina našla obrovskou bolestivost, která možná zapříčinila i problém s koleny (nejednalo by se tedy o volné vazy, ale bolest vystřelující z oblasti křížokyčelního spojení znemožňující správnou funkci). Ptala se mě, zda neměl v minulosti úraz a já si ihned vzpomněla, jak se vymlel v přepravníku, když mu bylo 1,5 roku. Teoreticky si tam mohl v té době něco skřípnout nebo nalomit a mohlo to mít za následek tyto problémy (veterinář ho po tom incidentu viděl a konstatoval „pouhé potlučení“).

Kromě bolestivosti SI měl Čestr bolestivý i týl, na který si vůbec nechtěl nechat sáhnout, a zatuhlou jazylku a čelist. Po prozkoumání výbavy (cavesalu) shledala, že příčina nebude v nepadnoucí výbavě, ale pravděpodobně z toho, jak „zadek táhne předkem“ - takže problém v SI dost možná způsoboval problém v oblasti týlu. No prostě jsem čuměla, jak je vše totálně propojené. Tehdy Kristina sáhla po kraniosakrální (cranium je lebka, sacrum je kost křížová) terapii, která Čestra hodila do zenového klidu, ve kterém jsem ho neviděla minimálně po dobu posledních 2 let. Magie.

Kromě toho konstatovala staženou bránici (vzpomněla jsem si, jak se pořádně nemohl nadechnout pod sedlem) a zatuhlé lopatky. Takže jsem se vlastně ujistila, že záda pod sedlem jsou dobrá, ale zároveň jsem zjistila, že nefunguje zbytek koně. Bezva.

Problémové chování pod sedlem tedy dost možná zapříčiněno tímto vším a Kristinou mi bylo doporučeno, abychom ježdění odložili do doby, než se podaří problémy alespoň trochu vyřešit a nebo jim přijít na kloub.



Honba za diagnózou

Doteď nám nikdo nebyl schopen pořádně říci, co se s Čestrem děje. Příčina je možná někde v minulosti, ale s jistotou to teď už asi nikdo neřekne. V každém případě jsme začali rehabilitovat pomocí cviků od Kristiny, kterými adresujeme všechny zmíněné problémové oblasti. Kristina u nás byla 29.10.2022 a poté 19.11.2022 a už po třech týdnech byla nadšená z pokroku, který Čestr udělal. Další návštěva nás snad opět brzy čeká, protože terapie má obrovský vliv na Čestrovo uvolnění.

Mezitím jsme dělali krevní testy v rámci konzultace a upravení krmné dávky, při kterých byl zjištěn obrovský (a asi dlouhodobý) nedostatek selenu, vitamínu E a dalších látek. Selen mu vyšel na 48 mikrogramů na litr a přitom by se hodnota měla pohybovat ideálně mezi 100 - 200 mikrogramy! Už hodnota kolem 70 mikrogramů svědčí o dosti závažném deficitu. „Tělo selen posílá do krve přednostně a to i na úkor ostatních tkání a tak může nastat situace, kdy je selenu v krvi zdánlivě dostatek a ve tkáních přitom chybí.“ - takže je dost možné, že situace byla ještě horší, než se na první pohled mohlo zdát.

Čestr celý život dostává minerálku, ale podle všeho denní dávka nestačila na pokrytí deficitu, se kterým se potýkal. Nelze totiž vyloučit, že do života s nějakým deficitem již nevstoupil.


Zamrazilo mě, když jsem všechny tyto příznaky byla schopna na Čestra aplikovat, a když jsem si uvědomila, že rady typu „musí víc makat“ a „musí dostat do těla“ mohly vést k jeho totálnímu kolapsu

Svitla naděje?

Odhalením nedostatku minerálů svitla malá naděje: především totiž selen se (hodně zjednodušeně) podílí na funkci svalů, jeho nedostatek způsobuje řadu problémů, mezi které patří mimo jiné i:

- neochota jít vpřed (náš první problém při obsedání)

- špatné osrstění (Čestrova dlouhá zimní srst)

- celková ztuhlost a „tuhé“ chody

- potíže s polykáním a žvýkáním (pozoruji od minulého podzimu) a kašlání při žraní (minimálně dva roky namáčím krmení, protože jinak kašlal, což jsem si vysvětlovala tím, že byl při krmení moc hrr) kvůli atrofii čelistních svalů

- problémy s dechem (stažená bránice - aha?!)

- nadměrné pocení při malé zátěži

- srdeční potíže (rychlý tlukot srdce už při nepatrném stresu), které mohou vést až k zástavě - zamrazilo mě, když jsem všechny tyto příznaky byla schopna na Čestra aplikovat, a když jsem si uvědomila, že rady typu „musí víc makat“ a „musí dostat do těla“ mohly vést k jeho totálnímu kolapsu


(zajímavá case study k přečtení na webu habibi, případně v tomto článku: „Nedostatek vitamínu E je mimo NMD spojován se vznikem equiní degenerativní myeloencefalopatie (EDM) a equine motor neuron disease (EMND). EDM je velmi častou příčinou ataxie mladých koní do dvou let.“ - aha?! Ataxie je symptom, nikoliv diagnóza - zní mi v hlavě. Kdyby tehdy paní veterinářka navrhla alespoň krevní testy a neříkala rovnou, že nikdy nebude jezdecký kůň, třeba by to dnes vypadalo jinak...😔)


A co bude...

Jako první krok v rehabilitaci, kromě cvičení a pravidelných kontrol bodyworkera, bude samozřejmě doplnění selenu a minerálů, protože to je zatím prakticky jediné, co stoprocentně vím, že se musí řešit.

Krmná dávka nám již byla sestavena na základě Čestrových příznaků a krevních výsledků, nicméně nepokryje tak velký deficit, který Čestr aktuálně má, takže se již nasadila kúra selenu a vitamínu E, která bude trvat celkem 6 týdnů. Po 6 týdnech se budou dělat kontrolní testy a na základě výsledků se rozhodne o dalších krocích.

Jakmile selen a zbylé minerály a vitamíny budou v normě a Čestrovo tělo již mělo dostatek času na regeneraci (bude trvat, než poškozené svaly a tkáně začnou regenerovat, může to trvat klidně několik měsíců - další kontrolní testy budeme dělat po 6 měsících), uvidíme, jestli alespoň nějaké problémy ustoupí a od toho se budou odvíjet následné kroky.

Pravděpodobně se nevyhneme ani testu na PSSM a pokud se někdy vrátíme do sedla, tak rozhodně až poté, co budu mít v rukách rentgenové snímky zad. Oblast SI je na diagnostiku problémová, ale pravděpodobně se ani tomu nevyhneme a jakmile bude deficit napraven, tak nás návštěvou poctí nějaký ortoped.

Máme tedy před sebou ještě dlouhou cestu a já jen doufám, že není pozdě na to, abychom ji dokráčeli zdárně až na její konec, na kterém bude zdravý a spokojený kůň.

Co vše Čestra trápí (ve zkratce)

- bolestivost v SI a křížové oblasti celkově

- bolestivost týlu a TMJ

- bolestivost lopatek

- stažená bránice a problém s dechem

- nadměrné bušení srdce, stresovitost

- zatuhlost

- problémy se žvýkáním

- tahání zadních nohou a ošoupání špice, nízké patky na zadních

- možná ataxie

- podlamování kolen

- deficit selenu a vitamínu E

- podezření na PSSM

- nevyloučené KS


Užitečné odkazy:

Deficit selenu - případová studie.

Selenium deficiency in horses

Ing. Monika Mechová - výživa koní

Jana Gregorová - výcvik koní

Kristina Koudelová - bodywork


Fotografie:

Julie Karmasinová - Foto

Foto Aneta Zábranská