OBSEDÁNÍ NA PADU - VÁŽNĚ, ALE PROČ?

Aktualizováno: 12. 1.

Co k tomu rozhodnutí vedlo a proč.


Dnes trošku polezu do zelí @life.with.safira , ale řekla jsem si, že poté, co jsem pod stromečkem nalezla bezpečnostní třmeny @ophena.official , na což mi ve zprávách přistály blahopřání, že tyto třmeny budou krásným doplňkem k ORX padu, který momentálně k obsedání Čestra používám, jsem si řekla, že je čas oprášit téma pady a třmeny a rovnou do toho přidat moji trošku s obsedáním a důvod, proč jsem se tak rozhodla. Pro všechny, kteří dál číst nebudou, bych jen vydzvihla:


Třmeny na pad nepatří, a proto ani opheny nebudou žádným vkusným doplňkem - jejich vyzkoušení si bude muset počkat na sedlo.

Bezpečnostní magnetické třmeny Ophena si rozhodně zaslouží i recenzi, až na ně přijde řada.



Padnoucí výbava tvoří základ jakékoliv práce - ať už je to uzdečka, parelka nebo sedlo. Jakmile něco nepasuje, jakmile koně někde tlačí, nebo je mu nepříjemný materiál, máme problém.


Ten problém se může manifestovat různými způsoby a v různé intenzitě v souvislosti na tom, jakou má kůň povahu a jak je vedený, respektive jak moc se nachází ve fázi vypnutí nebo naučené bezmocnosti.

Výbava by tedy měla být pravidelně opečovávaná (kůže by měla být čištěna, mazána, aby netvrdla a nezpůsobovala otlaky; parelky by měly být měněny dle opotřebení, a tak dále) a především by měla být kontrolována. Stejně jako zubař by měl být jednou ročně, tak minimálně jednou ročně by někdo kvalifikovaný měl prohlédnout sedlo, zda koni ještě sedí, jestli není poškozené uvnitř a podobně. Sedlo, které nepadne koni, nebo jezdci, je obrovský problém, který by se neměl odkládat - o následcích nepadnoucího sedla (a obecně o problematice sedel) se můžete dočíst v příspěvcích u @life.with.safira.



Kam se ve výbavě řadí jezdecký pad?

Rozhodně bych ho nebrala jako plnohodnotnou náhražku sedla. Na práci se pad nehodí především z toho důvodu, že nenabízí ochranu koňského hřbetu a nerozkládá váhu. Proto bych jej nevolila na delší práci , ani na delší vyjížďky do terénu, protože čím déle jej používáte, tím se zvyšuje riziko, že to odnesou záda koně. Člověk si musí uvědomit, že mnoho padů je pouze jakási dečka, která vás má na zádech koně udržet, nikoliv mu je chránit. A stejně jako sedlo je třeba hledat ten správný pad, který vašemu koni a vám sedne.



Klasické zatěžování v době raného obsedání. V této fázi jsem si nesedala ani se víc nenakláněla, vždy jsem měla možnost bezpečně dopadnout nad stupínek pode mnou.



Samotnému rozhodnutí, proč jsem se nakonec rozhodla obsedat v padu, však předcházelo dlouhé rozjímání.

Věděla jsem, že na Čestra půjdu pomalu že si sednu třeba jednou měsíčně na pár minut, takže nemělo smysl pořizovat sedlo, ze kterého by stejně brzy vyrostl. A sedat si na něco, co nepasuje, nebudu nemám zájem o to zničit si koně.😇 Navíc první zkušenost koně se sedlem určí jeho přístup a vnímání sedlání i ježdění samotného, takže kdyby ho nepadnoucí sedlo někde štípalo nebo tlačilo, byla by to naprosto zbytečná práce, protože by se mu to jednoduše nelíbilo a celou věc znechutilo. Potřebovala jsem něco, u čeho jsem věděla, že mu to nebude vadit a bude se na celý proces moci soustředit a vnímat mě a zároveň jsem potřebovala něco, z čeho hned nevyroste a co bude měkké a poskytne mi alespoň nějakou adhezní (přilnavou) plochu, abych z něj při nějakém poplašení hned neslítla.


Jak už to ráda dělám, sestavila jsem si proto seznam pro a proti, který třeba někomu také někdy přijde vhod.


🍏Plusy

+ kontakt s koněm - cítila jsem všechno, co Čestr udělal jestli zatnul svaly, jestli byl uvolněný nebo v napětí (to se hodilo především s pady, které mu vadily, protože jsem cítila tu tenzi a hned jsem věděla, že tento pad nesedí a že na něj pravděpodobně přijde reakce u Čestra to znamenalo stavění se na zadní)

+ pocit bezpečí (že nesedím na holém hřbetu a mám se v případě nouze čeho chytit)

+ přilnavá plocha (že nesjedu hned dolů, kdyby se cokoliv dělo)

+ snadněji se na koně pasuje (pozor, ne každý pad vyhovuje každému koni, viz níže)


🍎Mínusy

- nerozkládá váhu a to tak, že vůbec

- nechrání hřbet a páteř koně o to důležitější je, aby kůň byl řádně osvalený už před tím, než si na něj jezdec poprvé sedne

- absence třmenů = větší riziko spadnutí (třmeny na pady za žádných okolností nepřiděláváme️❗️❗️)

- nehodí se na delší práci ani na delší ježdění (právě protože neposkytuje ochranu zad a páteře)



Čestrovi nejvíce vyhovoval pad ORX Lamba, protože mu netlačil na kohoutek, který má docela výrazný.



Původně jsem tedy chtěla obsedat v sedle, které by nám napasoval profesionál. Protože, jak píši výše, pad jednak nenabízí ochranu koňského hřbetu a jednak pro člověka, který obsedá, je to krapet riskantnější, protože nemá třmeny - ale kdo používá pad se třmeny, hraje nebezpečnou ruletu o koňská záda. Brrrr.😬🔫


Kdo používá pad se třmeny, hraje nebezpečnou ruletu o koňská záda.

Ale jak výběr vůbec probíhal?

Stejně jako je důležité, aby pasovalo sedlo, je důležité, aby pasoval pad. Samozřejmě padnoucí pad se shání lépe, což byl jeden z důvodů, proč jsem po něm sáhla. Ale možná vás překvapím, protože to nebyl druhý ani třetí pad, který Čestrovi sedl, byl to až pátý. Až pátý pad všehovšudy byl Čestr schopný na svých zádech zkousnout. Vyzkoušeli jsme pady od balouna, brockamp i barefoot, ale žádný z nich neměl vykrojení na kohoutek, takže na něm (na kohoutku) ležel a Čestra tlačil (baloun ho možná i štípal, protože profi pad měl jakýsi pokus o páteřní kanál, který však - zaprvé - byl moc úzký a tvrdý - a zadruhé - byl úplně k ničemu, protože pod váhou jezdce se bortil a to prosím pěkně vážím 50 kg). A protože chci, aby mi Čestr řekl, že je mu něco nepříjemné, tak jsem ho v těch padech nemučila a hledala jsem jiný, protože první zkušenost se sedlem, nebo respektive s padem, je zkušenost, která se do koně vštípí, a která dost pravděpodobně bude určovat jeho postoj k sedlání a ježdění vůbec. Takže nepadnoucí pad byl velké no-go.


Že pad nevyhovuje jsem zjistila velice lehce: Čestr se šklebil při sedlání, při dotahování, měl zatnuté pysky a rozšířené nozdry, vyhazoval, když jsem ho v něm lonžovala a když jsem si sedla, tak šel hned na zadní.🙈 U miláška, jakým je Čestr, to bylo docela nevídané chování, takže jsem začala hledat příčinu.


Nakonec jsme dostali k vyzkoušení padu ORX Lamba, který skýtal naději, protože měl hezky místo na kohoutek a byl příjemně měkký. A byla to trefa do černého. Čestr pod ním šel hezky a výše zmíněné chování ustalo.



Na lonži v Lambě chodil luxusně.



Ale než jsme se k tomuto padu dostali, vyzkoušeli jsme jiné, které Čestrovi vadily: nejhůř se u něj umístil Baloun profi pad, který byl sice pohodlný mně, ale Čestr dal jasně najevo, že ho na zádech nechce.



Uši dozadu nejsou jediným ukazatelem, že se koni něco nelíbí. Pozornost bychom měli věnovat i mimice obličeje a napětí v tváři: rozšířené nozdry, výrazné vrásky okolo očí a tlamy, zatnutý pysk a ostré, ztrápené oko. Na této fotce je Čestík těsně před vybouchnutím, než se začal stavět na zadní.



Oproti tomu pad Lamba Čestrovi nevadil a je to vidět i na následující fotce, kde má výraz na úplně opačné straně stupnice. Nutno dodat, že uzdění (cavesal) není na vině, normálně na něm funguje i jezdíme a změna výrazu proběhla až při nasedlání padu.


Lamba vyhovovala především kvůli tomu, že netlačila na kohoutek. Jinak samozřejmě každému koni může vyhovovat jiný typ a jiný materiál, a proto je dobré jejich názory vnímat a pokud možno se podle nich zařídit.


Porovnání:




Je také důležité si uvědomit, že výrazy, kterými s námi koně komunikují, mohou vyjadřovat velké množství skutečností a je třeba věnovat pozornost nejen jim, ale také kontextu, ve kterém se vykytují. Fotky níže jsem vystřihla z videa a reálně je od sebe dělilo jen pár minut. Na první fotce je Čestr uvolněný a dle natočení kamery s hlavou v nízké pozici. Na druhé fotce má Čestr nejen mnohem výraznější vrásky, ale také zatnutý pysk a rozšířené nozdry, natočení kamery naznačuje, že hlavu nesl ve vyšší, možná napjatější pozici. Konkrétně tuto změnu výrazu zapříčinilo to, že jsem chtěla, aby na lonži zvýšil tempo v době, kdy bylo obrovské horko - ihned mi dal najevo, že se mu do toho nechce. Samozřejmě jsem po něm zvýšení tempa požadovala dál, čemuž vyhověl, ale vzhledem k tomu, že bylo jasné, že to ten den není úplně ok, jsem to po něm nechtěla dlouho a vyhovění navzdory nelibosti jsem patřičně odměnila.

Je tedy dobré si uvědomit, že mimika koně je komunikační nástroj, kterým s námi mluví a vyplatí se na ni více zaměřit. Mohou nám snadno říci, že jim nesedí výbava, že je jim něco nepříjemné, že se na něco necítí, nebo že jim není dobře. A je na nás, abychom jim naslouchali, protože to přece dobrý parťák dělá.


Fotografie nám pořídila Foto Aneta Zábranská