KONTAKTNÍ KŮŇ = SPROSTÝ KŮŇ?

Aktualizováno: 10. 12. 2021

Často jsem slyšela názor, že kontaktnost by se měla omezovat, nebo rovnou zakázat. Narušení osobního prostoru? Největší skandál.




Hned z placu musím zmínit, že jsem fakt ráda, že jsem z Čestra jeho kontaktnost nevymlátila, jak mi bylo často "doporučováno". 😏 Nicméně kecala bych, kdybych tvrdila, že nebyly chvíle, kdy jsem nad tím nepřemýšlela. Ono totiž není příjemné poslouchat pořád dokola věty typu "to se ti vymstí" , "pokud mu hned nedáš najevo, kdo je pán, tak se ti vymkne a přeroste ti přes hlavu" nebo "musíš vyvolat konflikt a vyjít z něj vítězně" . 🤯


Představa rozzuřeného koně, který nemá žádné pojetí o osobním prostoru, byla vskutku nepříjemná, ale popravdě - s paličatostí mně vlastní - jsem se na tyto "rady" vykašlala, protože mi přišly nesmyslné. 🤔 Žádné vyvolávání konfliktů se tedy nekonalo. Zato se konalo žehlení nedorozumění, která se děla z mé i z jeho strany. Občas jsem neměla trpělivost já, jindy Česťa neměl náladu, ale vždy jsme se nějak domluvili. 🥰 Nejdůležitější bylo, abych neustále měla na paměti, že je ještě pořád hříbě, abych zbytečně netlačila na pilu a abych mu dala čas.


A víte co? 😊 Myslím si, že se podařilo. Mám umazlené poňo, které je, jak ho nazvala @life.with.safira "ultimátně happy" za každých okolností. 😁


Kontaktní kůň nerovná se sprostý kůň. Je to jen kůň, který je rád ve vaší přítomnosti. Rád s vámi tráví čas a nebojí se schovat do vašeho stínu, když se cítí nejistý.


Samozřejmě všeho s mírou. Určité vymezení prostoru by mělo existovat, už i z toho důvodu, že každý je komfortní s jinou mírou kontaktnosti. Kůň by měl být vychovaný a měl by vědět, co jste ochotni tolerovat, a co už nesnesete. Nicméně musíme mít na paměti, že to platí oboustranně! Když vidím, že se koni nelíbí dlachnění, že uhýbá, když se na něj ve snaze se přitulit věším, asi bych s tím měla přestat. I na tulení se dá koník naučit (pokud to třeba potřebujete z důvodu focení) tak, aby mu to nevadilo a měl z toho radost.


Čestr dřív tulení nemusel, ale postupem času, s něžnými, pomalými dotyky, si v tom zálibu našel. Někdy je jen třeba ubrat na intenzitě.



Když se na mě Čestr poprvé na jízdárně natočil zadkem, viděla to kamarádka zvenku a hned volala: „Pozor! Kopne tě!“. Jaké bylo její (příjemné) překvapení, když si Čestr pouze řekl o to, že jako odměnu vyžaduje podrbání na ocase. Někdy vidíme věci příliš černě, protože neumíme komunikovat a nerozeznáme jemné signály, kterými koně komunikují. Vždy je třeba pozorovat řeč těla jako celku a čerpat z kontextu situace.